Drátěný model pana „Síťovky“ se během krátké doby stal jedním ze symbolů žďárského náměstí a většina místních obyvatel zná také informace o životě Vavřína Krčila, který se stal předlohou této „sochy“. Málokdo ale tuší, že za vynálezem tašky síťovky stála také manželka stržanovského vynálezce, paní Marie Krčilová.
O její životní cestu se až doposud téměř nikdo nezajímal a snad jen její nejbližší rodina věděla, že to byla neobyčejná a velmi pracovitá žena, která si v ničem nezadala se svým manželem a významnou měrou se podílela na chodu rodinné živnosti.
Její příběh v rámci projektu „Ženské hlasy války“ zpracovaly studentky třetího a čtvrtého ročníku našeho gymnázia, a i když není mnoho informací, které se o paní Krčilové zachovaly, rozhodně stojí za povšimnutí.
Marie Krčilová, rozená Leopoldová, pocházela ze Stržanova na Žďársku, kde bylo ruční síťkování hlavně v zimních měsících důležitým doplňkovým zdrojem financí. Marie se naučila síťkovat již v pěti letech, aby mohla pomáhat svým rodičům s obstaráváním obživy. Po studiích na odborné škole Ženského výrobního spolku českého v Praze se v roce 1921 provdala za Vavřína Krčila. Když po roce 1923 nastala hluboká krize v exportu vlasových sítěk, přišli manželé Krčilovi s geniálním nápadem – ručně vázanou nákupní taškou ze syntetické příze, známou jako „síťovka“. Brzy se začaly síťovky vyvážet do mnoha zemí světa, dorazily dokonce až do Kanady. V roce 1937 získal Vavřín Krčil na výrobu ucha síťovek vlastní patent a zřídil ve Stržanově provozovnu a sklad. Jeho žena Marie se zapojovala jako hlavní návrhářka vzorů a odborná garantka.
Slibný rozvoj rodinného podniku však narušila dvě totalitní období. Za druhé světové války Krčilovi přerušili obchod s nacistickým Německem, které tvořilo jejich největší odbytiště. Skutečná tragédie však přišla až po únorovém převratu v roce 1948. Komunistická moc prohlásila jejich živnost za „síťařský velkopodnik“ a uvalila na ni národní správu. V květnu 1953 byla Marie, Vavřín i jejich syn Oldřich zatčeni a obviněni z rozkrádání socialistického majetku. Lidový soud ve Žďáře nad Sázavou rozhodl o propadnutí jejich veškerého majetku a udělil jim doživotní zákaz pobytu v okrese Žďár nad Sázavou. Vavřína Krčila poslal navíc na dva roky do vězení ve Valdicích.
Ani to je ale nezlomilo. Manželé Krčilovi se posléze usadili v Bystřici nad Pernštejnem, kde se od roku 1956 Marie zapojila do obnovy uměleckého síťkování a navrhovala ručně vyšívané záclony s tradičními motivy. Dne 24. září 1970 získala jako jediná žena v celém Československu ocenění Mistryně lidové umělecké výroby pro obor ručního síťkování a vyšívání na síti. Plné morální a právní satisfakce se rodina dočkala až v roce 1992, kdy Nejvyšší soud rozsudek z roku 1953 v plném rozsahu zrušil a rodinu zprostil všech obvinění.
To jsou prozatím informace, které se nám podařilo získat. Tím naše práce ale zdaleka nekončí. Doufáme, že díky dalšímu bádání v archivech a muzeích věnujících se lidové tvorbě ještě nějaké další střípky ze života paní Krčilové zjistíme. A i kdyby se nám už nic dalšího najít nepodařilo, stále zůstává doposud zjištěný příběh Marie Krčilové neobyčejným svědectvím o lidské nezlomnosti a poctivém řemesle.