27. května 2026 se na Filozofické fakultě Ostravské univerzity uskutečnilo ústřední kolo Olympiády ve španělském jazyce, které pořádala Česká asociace hispanistů ve spolupráci s Asociací učitelů španělštiny. Do Ostravy se sjeli nejlepší soutěžící z celé České republiky, kteří postoupili přes školní a krajská kola. Svými výkony prokázali nejen výbornou znalost španělštiny, ale také hluboký zájem o hispánský svět a kulturu. Opravdu fenomenálního úspěchu dosáhla studentka septimy Gymnázia Žďár nad Sázavou Kristýna Hadová, která v kategorii SŠ2 vybojovala zlatou medaili.
Se španělštinou jsem oficiálně začala před pěti lety v tercii tady na gymnáziu. Pamatuji si ale, že už předtím jsem se snažila pochytit první slovíčka a fráze. Učila se ji totiž moje starší sestra Viki, ke které jsem vždycky vzhlížela, a navíc jsme do Španělska jezdili s rodinou na dovolenou. Takže ano, dala by se to nazvat láskou na první pohled. Na španělštině mě od začátku bavilo, jak je melodická, romantická a do určité míry vlastně i logická a jednoduchá na pochopení. Možná ale ta láska patřila hlavně Španělsku jako takovému – tamnímu krásnému počasí, přívětivosti lidí a zkrátka atmosféře, jakou člověk nikde jinde nezažije.
V mé kategorii byla tříčlenná porota složená z rodilého mluvčího, se kterým jsem vedla většinu konverzace, a dvou učitelek španělštiny. Dostala jsem přidělený citát, modelovou situaci a obrázek. Na každé téma jsem pak měla mluvit zhruba čtyři minuty. Porota byla neskutečně milá, celá atmosféra spíš připomínala rozhovor s kamarády než soutěž. Úplně upřímně, nad tím, jaký bude výsledek, jsem předem moc nepřemýšlela. Hlavu jsem měla plnou příkladů z vlnové optiky, protože jsem zrovna řešila nerozhodnou známku z fyziky. Možná i díky tomu ze mě spadl stres a vítězství mě pak obrovsky překvapilo. Jela jsem tam totiž s jediným cílem – neskončit poslední.
K úspěchu mi nejvíc pomohl měsíční individuální Erasmus ve Villanueva de los Infantes, na který jsem odjela teď na přelomu dubna a května. Byla to šťastná souhra náhod. Tím, že jsem byla měsíc v kuse „přepnutá“ do španělštiny těsně před soutěží, mi slova naskakovala úplně sama a přirozeně jsem používala zajímavější gramatické vazby. Španělsko jsem ale navštívila už dříve – před dvěma lety jsem dohromady strávila tři týdny na jazykovém pobytu v Alicante a s rodinou jsme procestovali i další města jako Barcelonu, Málagu nebo Granadu. V neposlední řadě jsem loni strávila dva týdny na Kubě, což pro mě zůstane nezapomenutelným zážitkem.
Na Kubu jsme letěli se školou pod vedením paní učitelky Formanové, a to díky spolupráci s jednou soukromou školou z Prahy. Strávili jsme týden přímo v rodinách v Havaně, poté pár dní ve vnitrozemí v údolí Viñales a nakonec na plážích ve Varaderu. Překvapilo mě, jak jsou Kubánci neuvěřitelně vřelí a otevření, a to i navzdory všudypřítomné chudobě – prázdným regálům v obchodech, nedostatku základního zboží nebo velkému množství lidí bez domova ve Staré Havaně. Zaskočila mě tamní chátrající infrastruktura a hromady odpadu na ulicích. Člověk občas viděl domy, kterým zbyla v podstatě jen přední stěna, a přesto v nich lidé stále žili. Na druhou stranu mě naprosto ohromila krajina ve Viñales. Nic podobného tamním mogotům a jeskyním jsem v životě neviděla.
Za mě nejlépe funguje obklopit se jazykem ve volném čase a hlavně se nebát dělat chyby. Pokud se naskytne jakákoliv příležitost vycestovat, určitě ji využijte a neváhejte. Například ve Španělsku se člověk anglicky moc nedomluví, což vás okamžitě donutí začít mluvit, a jazyk se tak naučíte neuvěřitelně rychle. Doma pak pomáhá zapojit španělštinu do běžného života. Měla jsem například období, kdy jsem během jediného roku zhlédla snad všechny španělské filmy a seriály v originále, které tehdy na Netflixu byly. U toho moc doporučuji nechat si zapnutý jak španělský zvuk, tak španělské titulky, mít při ruce překladač a neznámá slovíčka si hned zapisovat – pro španělštinu je skvělá aplikace SpanishDict. Doteď mám mobil nastavený ve španělštině, čtu španělské knížky a při běhání poslouchám podcasty od Jeffylish. Ty všem doporučuji, protože rozebírají zajímavosti z vědy tak, že to pochopí každý, a používají skvělou hovorovou španělštinu.
Ano, shodou okolností jsem tuhle zkoušku psala přesně týden před osudným celostátním kolem španělštiny! Netroufám si říct, že bych excelovala, ale chemie mě ve volném čase velmi baví a fascinuje. Samotná AP zkouška se píše celosvětově v angličtině a pokrývá obecnou, anorganickou a fyzikální chemii. Připravovala jsem se na ni přes online kurzy od CTM (Centrum pro talentovanou mládež), které určitě doporučuji všem, kteří přemýšlejí o studiu v zahraničí. Výsledky se dozvím na začátku července. Pokud dopadnou dobře, odpustí mi na jejich základě přijímačky na chemické a vybrané biologické obory na Přírodovědecké fakultě Karlovy univerzity. To mi dá více času na přípravu k maturitě a hlavně na pilování propracovaných přihlášek na mé vysněné univerzity mimo Česko.
Studovat vysokou školu přímo ve Španělsku nebo čistě španělský obor se nechystám, ale určitě se tam i do jiných hispánských zemí chci vracet. Španělštinu si tak nechám spíše rekreačně. Upřímně, v mém věku si člověk ještě nemůže být budoucí profesí stoprocentně jistý. Když se vás na to ale lidé pořád ptají, nějakou odpověď si vybrat musíte. Momentálně tedy říkám, že mě láká biochemie a vědecký výzkum, ale zda se to nezmění, to nezaručuji. Zrovna teď například čtu knížku o neurovědě – shodou okolností ve španělském originále s názvem Neurociencia del cuerpo – a nepřestává mě fascinovat, takže uvažuji i tímto směrem. Co se týče biochemie, mým velkým favoritem je bakalářský program Molecular and Biophysical Life Sciences na univerzitě v Utrechtu v Nizozemsku. Je skvěle interdisciplinární, propojuje chemii, biologii i fyziku a klade obrovský důraz na samostatný výzkum, laboratorní praxi a řešení reálných projektů v menších týmech. To mi velmi vyhovuje, protože mě baví od každého něco a raději pracuji v menším a interaktivním prostředí. Přihlášky si ale samozřejmě podám i v Česku na Karlovu univerzitu. Přece jen doma je doma a Česko mám moc ráda.